Patrik

Nechtěl se probudit. Oči otevřít. Věděl, že to, co cítí, uvidí a bál se. Přitoulenou ženu. Voňavou láskou, spokojenou, spící ženu A nebyla to Alice. Byla. U neho. Nechtělo se mu věřit. Musel jí políbit. Musel. Na rameno. Něžně. Otočila se a řekla, co řekla. Už nespíš? Zeptala se. Nespím, a nejsem Slovák, aby si věděla. Skoro jsem, ale nejsem. Nevadí, odpověděla. Byl jsi na mně moc dobrý, řekla. Já už Tě budu potřebovat, chtěla by som takto ostat. Patrik to nemohl ustát. Vzal si jí znovu. Nemohl jinak. Alice odpusť, blesklo mu hlavou.. Byla moc hezká a hladila ho. Povzbuzovala a zvala do sebe zároveň. Patrik musel. Musel to udělat. Nedalo se jinak. To se nedá. Musel jí rukou zakrýt ústa. Byla hlučná. Asi nepředstírala. Přitiskla se k němu. Už chcem tu ostat, povedala tichúčko. Jako keby  nevedela, že zajtra už bude doma. V Kanadě. Či kde.

Zaklepání. Dveře, zaklepání. Zakryl jí a šel otevřít. Olda. Tykali si snad hned od začátku, když se ubytoval. Snídaně pro dva, pane inženýre, jak byla ctěná libost, snažil se Patrika jako vytočit. Dej to sem a nečum, vole. Eště si neviděl umilovaného chlapa? Zeptal se Patrik. Tak čerstvého, po ránu, eště nie. Dal mu podnos a zvedl palec dohora. Patrikovi se chtělo zabíjet. Padej. Máš dole delegáciu, už skoro pol hodiny. Stačil ještě Olda. Já je zakecám, sú to kočky.

Žakelin byla hladová. Snědla všecko. Já i Tvoje, asi, oznámila. To nevadí, už roky nesnídám, odpovědel Patrik. Budeš učit, při mne. V Kanada. No to určitě, pomyslel si Patrik.

Otoč sa, řekla. Machrovala. Jako kdyby som jí v životě neviděl.

Poslechl jí. Jdu se trošku , aby som Ti hanbu nespravila. Asi začula Oldu. Pomyslel si Patrik,

Vyšla z kúpelky nádherná. Jako sen muže. Nedosnívaný. Ideme? Zeptala se. Zapnul poslední knoflík na kalhotách. Jdeme, řekl. Patrik.

Olda to zmáknul. Delegace očividně spokojená. Katarína s Marikou.

Vítačka, pusinky na líčko, kytice, holky se překonali. Jenom Marikine oči cítil v sobě.

Dívala se do něho. Jako kdyby se nechumelilo. A chumelilo se. Moc hezky. Bylo deset.

A dvě a půl hodiny do Prahy. Oběd na rozloučenou a Alice.

A v pondělí Bratislava. Cestou mu řekla, Žakelin … Ty přijedeš za mnou, musíš.

Neodpověděl.

časť VII.